Vrcholná ukázka jungovského myšlení - recenze knihy R. Starého "Podobnosti II"
Petr Lisý
Publikováno v Revue PROSTOR č. 85, roč. 2010, nazvaném „Kreativní přístupy k současné krizi“
Jungovsky orientovaných autorů najdeme v české literární kotlině jako pověstného šafránu. Rudolf Starý je na tomto poli jednoznačně nejplodnější a nejsvébytnější osobností. Jeho nejnovější počin Podobnosti II. Astropsychologická hermeneutika (Sagittarius 2009) stylově i tématicky navazuje na první svazek Podobností (Sagittarius 2005), a také na starší práce tohoto autora (Sedm jungovských rozhovorů, Cheirón, asklépiovská medicína a jungovská psychologie ad.).
Jedná se o nesmírně komplexní a mnohovrstevnaté dílo, jehož myšlenkové bohatství lze v této krátké reflexi jen naznačit. Autor sám v úvodu svou knihu charakterizuje slovy: „Ve starém Řecku by se texty obsažené v této knize považovaly nejspíše za komentáře ke Goethovi a Jungovi, snad jen s tou zvláštností, že se v nich používá také astrologická symbolika.“ Podobnosti tedy prezentují hermetický pohled na svět, formulovaný v pojmech jungovské psychologie a jejích novoplatonských zdrojů. Z formálního hlediska se jedná o soubor esejů rozličného obsahu i rozsahu, rozčleněný do čtyř částí.
První z nich tvoří nejrozsáhlejší stať knihy, nazvaná Malá škola předpojatosti, která rozvíjí Jungovu tezi, že člověk se v žádném případě nerodí na svět jako tabula rasa, nýbrž je od počátku podmíněn souborem vrozených individuálních dispozic. Jakékoli lidské vnímání, prožívání a chápání světa je tedy nutně subjektivní a předpojaté. Tato předpojatost má však negativní znaménko pouze tehdy, pokud je neuvědomovaná a stává se zdrojem předsudečnosti. Naopak skrze uvědomovanou předpojatost, reflektovanou v zrcadle světa, který tvoří druhou stranu Jungovy „osobní rovnice“, vede cesta k jedinému možnému pravdivému poznání. Starý zde říká: „Jde o to ukázat, že individuální dispozice nejsou čímsi pouze takzvaně subjektivním, a tedy nahodilým nebo svévolným, nýbrž že mají přísně vymezenou strukturu, která se sice liší svým individuálním složením, ale projevují se v ní všeobecně existující archetypy ve smyslu preformujících sil, které utvářejí lidskou přirozenost stejně, jako utvářejí strukturu vnější přírody.“ Hermetické nauky jako astrologie, založené na analogickém způsobu myšlení, disponují na rozdíl od novověkého vědeckotechnického myšlení účinnými nástroji ke zkoumání těchto preformujících sil.
Po tomto narýsování obecných kontur následuje poutavý letmý průvodce koncepčními základy psychologické astrologie, tedy oboru, v němž je autor bezpochyby největším tuzemským odborníkem. Vyhýbá se výkladovým schématům astropsychologických učebnic, jichž mimochodem řadu sám přeložil a vydal, a soustředí se na obecnější, poučenému laikovi srozumitelnější témata, na něž se v moderní astrologii klade důraz. Jedná se například o problematiku korespondence astrologických živlů s Jungovým pojetím psychických funkcí, rozložení těchto živlů v horoskopu, tvarů horoskopu, retrográdních planet či výkladu „netradičních“ prvků, jako je Cheirón anebo Černá Luna-Lilita. Zmíněné astrologické faktory, podobně jako konstelace planet a jejich aspektové obrazce, jsou symbolickým znázorněním psychických komplexů, jejichž možné interpretace či projevy lze postihnout v rámci širokého vějíře metamorfóz. Svůj výklad Starý doprovází a oživuje konkrétními příklady z horoskopů známých osobností, jako jsou C. G. Jung, S. Freud, K. Marx, W. Churchill, A. Einstein, V. van Gogh, C. Debussy, M. Proust, F. Fellini, M. Monroe anebo současný papež Benedikt XVI.
Druhá část knihy pojmenovaná Črty obsahuje dvacet jedna středně dlouhých esejů, mezi nimiž zaujímá výsadní postavení úvodní text, výmluvně nazvaný Jungovo myšlenkové dědictví. Starý zde na necelých dvanácti stranách prezentuje na dřeň promyšlenou esenci či extrakt Jungova rozsáhlého a nepřehledného díla a v deseti bodech shrnuje podstatu jeho „integrální antropologie,“ a to včetně odkazů na její klíčové filosofické a duchovní zdroje. Ostatní črty, psané v duchu této myšlenkové tradice, lze snad přibližně charakterizovat jako úvahy nad některými závažnými tématy z oblasti psychologie, teologie, spirituality a umění, reflektující duchovní kořeny a neveselou existenciální situaci současného západního sekularizovaného člověka. Jedná se o pestrou směs specifických textových útvarů, prostoupených autorovou erudicí, hlubokým vhledem i širokým rozhledem, občas stylizovaných například jako úryvky z dopisů či nevyzvednutých recenzí.
Nechybí také výklad pohádek (Princezna Husopaska, Železná kamna, Sněhurka) či oblíbené reflexe filmové tvorby, a to jak současné (Faunův labyrint, Babel), tak starší (Bergmanova Pieta). Film může podle Starého hrát pro dnešního člověka stejnou terapeutickou úlohu, jakou představovalo v antickém světě řecké divadlo. „Film, bez ohledu na větší či menší uměleckou hodnotu, nabízí nepřeberné množství obrazů, v nichž se psýcha současného člověka může zahlédnout, a díky tomuto sebezahlédnutí si uvědomovat a prožívat své vlastní osudy stejně, jako tomu bylo v době antiky. Řecké divadlo bylo přirozenou součástí všech významných asklépieiónů, tehdejších zdravotních středisek.“ Poslední črta představuje poutavý hlubinně psychologický komentář k libretu Wagnerova Parsifala.
Třetí, nejkratší skupinu textů tvoří tři Astroetudy, jediné „čistokrevné“ astrologické texty v knize. I ty ovšem pojmou mnohem větší počet souvislostí, odkazů a výkladových přesahů, nežli bývá zvykem ve „standardní“ astropsychologické literatuře.
Posledních šedesát stran Podobností II je vyhrazeno Prostořekostem, mozaice padesáti drobných úvah, poznámek a dojmů. A ačkoli celou knihu prostupuje v souladu se zastávanou premisou uvědomované předpojatosti autorova snaha o osobní ladění textů, nejvíc ji lze pocítit právě zde, někdy v podobě humoru a odlehčené hravosti, jindy ironie a kousavé „nekorektnosti“.
Když se Rudolf Starý v úvodu své knihy hlásí ke svým ideovým zdrojům, především Goethovi a Jungovi, říká velmi trefně: „Mít někoho za vzor nebo vůbec vyznávat nějaké pravzory se dnes nenosí, nejspíše se v tom spatřuje projev zpozdilosti nebo názorové nevyhraněnosti. Přitom je přirozené, že každý člověk vychází ze svých jedinečných individuálních vloh a sklonů a zároveň se orientuje podle myslitelů, s nimiž se cítí názorově spřízněn.“ Je na místě prohlásit, že já sám pociťuji podobnou spřízněnost s autorem Podobností. Jeho knihy mne hluboce ovlivnily a řadím je k vrcholným počinům současné české kultury.
I v mezinárodním kontextu astropsychologické či jungovsky orientované literatury představují Podobnosti naprosto originální zjev. V čem tato výjimečnost spočívá? Starý ji sám v úvodu Podobností II pojmenovává: „Pojednávaná témata se týkají především vztahu Jungovy psychologie a náboženství. Právě těm se dnešní „jungisté“ vyhýbají, ačkoli v nich spočívá samo jádro jeho myšlenkového úsilí.“ Standardní kánon jungovsky laděné psychologické literatury se vyznačuje určitou formální a tematickou konzervativností a upjatostí. Obezřetně se vyhýbá některým otázkám, považovaným ve světě akademické psychologie za tabu (mimo jiné i astrologii, jíž se Jung, jak známo, celoživotně zabýval). Psychologická astrologie, jakási nekanonizovaná větev Jungova myšlenkového odkazu, těmito omezeními sice tolik netrpí, ale zaměřuje se převážně na specifické problémy svého oboru. V obou okruzích pochopitelně existují čestné výjimky. Rudolf Starý obě tyto linie ve své práci integruje a zároveň přesahuje. Propojuje excelentní astropsychologickou erudici s detailní znalostí samotného Jungova díla a impozantním přehledem o jeho filosofických a teologických zdrojích. To mu dovoluje zacházet mnohem dál a hlouběji než naprostá většina autorů na tomto poli, přičemž si jeho úvahy oproti nim paradoxně udržují vyšší míru osobitosti a živosti.Vzniká tak nesmírně hutný a koncentrovaný text, vyznačující se zároveň nebývalým myšlenkovým bohatstvím i výrazovou uměřeností a jasností. Máme před sebou brilantní dílo skutečného duchovního aristokrata, který se navzdory lhostejnosti a mělkosti doby hluboce zaobírá spirituálními kořeny kolísající evropské kultury.
Publikováno v Revue PROSTOR č. 85, roč. 2010, nazvaném „Kreativní přístupy k současné krizi“
Jungovsky orientovaných autorů najdeme v české literární kotlině jako pověstného šafránu. Rudolf Starý je na tomto poli jednoznačně nejplodnější a nejsvébytnější osobností. Jeho nejnovější počin Podobnosti II. Astropsychologická hermeneutika (Sagittarius 2009) stylově i tématicky navazuje na první svazek Podobností (Sagittarius 2005), a také na starší práce tohoto autora (Sedm jungovských rozhovorů, Cheirón, asklépiovská medicína a jungovská psychologie ad.).
Jedná se o nesmírně komplexní a mnohovrstevnaté dílo, jehož myšlenkové bohatství lze v této krátké reflexi jen naznačit. Autor sám v úvodu svou knihu charakterizuje slovy: „Ve starém Řecku by se texty obsažené v této knize považovaly nejspíše za komentáře ke Goethovi a Jungovi, snad jen s tou zvláštností, že se v nich používá také astrologická symbolika.“ Podobnosti tedy prezentují hermetický pohled na svět, formulovaný v pojmech jungovské psychologie a jejích novoplatonských zdrojů. Z formálního hlediska se jedná o soubor esejů rozličného obsahu i rozsahu, rozčleněný do čtyř částí.
První z nich tvoří nejrozsáhlejší stať knihy, nazvaná Malá škola předpojatosti, která rozvíjí Jungovu tezi, že člověk se v žádném případě nerodí na svět jako tabula rasa, nýbrž je od počátku podmíněn souborem vrozených individuálních dispozic. Jakékoli lidské vnímání, prožívání a chápání světa je tedy nutně subjektivní a předpojaté. Tato předpojatost má však negativní znaménko pouze tehdy, pokud je neuvědomovaná a stává se zdrojem předsudečnosti. Naopak skrze uvědomovanou předpojatost, reflektovanou v zrcadle světa, který tvoří druhou stranu Jungovy „osobní rovnice“, vede cesta k jedinému možnému pravdivému poznání. Starý zde říká: „Jde o to ukázat, že individuální dispozice nejsou čímsi pouze takzvaně subjektivním, a tedy nahodilým nebo svévolným, nýbrž že mají přísně vymezenou strukturu, která se sice liší svým individuálním složením, ale projevují se v ní všeobecně existující archetypy ve smyslu preformujících sil, které utvářejí lidskou přirozenost stejně, jako utvářejí strukturu vnější přírody.“ Hermetické nauky jako astrologie, založené na analogickém způsobu myšlení, disponují na rozdíl od novověkého vědeckotechnického myšlení účinnými nástroji ke zkoumání těchto preformujících sil.
Po tomto narýsování obecných kontur následuje poutavý letmý průvodce koncepčními základy psychologické astrologie, tedy oboru, v němž je autor bezpochyby největším tuzemským odborníkem. Vyhýbá se výkladovým schématům astropsychologických učebnic, jichž mimochodem řadu sám přeložil a vydal, a soustředí se na obecnější, poučenému laikovi srozumitelnější témata, na něž se v moderní astrologii klade důraz. Jedná se například o problematiku korespondence astrologických živlů s Jungovým pojetím psychických funkcí, rozložení těchto živlů v horoskopu, tvarů horoskopu, retrográdních planet či výkladu „netradičních“ prvků, jako je Cheirón anebo Černá Luna-Lilita. Zmíněné astrologické faktory, podobně jako konstelace planet a jejich aspektové obrazce, jsou symbolickým znázorněním psychických komplexů, jejichž možné interpretace či projevy lze postihnout v rámci širokého vějíře metamorfóz. Svůj výklad Starý doprovází a oživuje konkrétními příklady z horoskopů známých osobností, jako jsou C. G. Jung, S. Freud, K. Marx, W. Churchill, A. Einstein, V. van Gogh, C. Debussy, M. Proust, F. Fellini, M. Monroe anebo současný papež Benedikt XVI.
Druhá část knihy pojmenovaná Črty obsahuje dvacet jedna středně dlouhých esejů, mezi nimiž zaujímá výsadní postavení úvodní text, výmluvně nazvaný Jungovo myšlenkové dědictví. Starý zde na necelých dvanácti stranách prezentuje na dřeň promyšlenou esenci či extrakt Jungova rozsáhlého a nepřehledného díla a v deseti bodech shrnuje podstatu jeho „integrální antropologie,“ a to včetně odkazů na její klíčové filosofické a duchovní zdroje. Ostatní črty, psané v duchu této myšlenkové tradice, lze snad přibližně charakterizovat jako úvahy nad některými závažnými tématy z oblasti psychologie, teologie, spirituality a umění, reflektující duchovní kořeny a neveselou existenciální situaci současného západního sekularizovaného člověka. Jedná se o pestrou směs specifických textových útvarů, prostoupených autorovou erudicí, hlubokým vhledem i širokým rozhledem, občas stylizovaných například jako úryvky z dopisů či nevyzvednutých recenzí.
Nechybí také výklad pohádek (Princezna Husopaska, Železná kamna, Sněhurka) či oblíbené reflexe filmové tvorby, a to jak současné (Faunův labyrint, Babel), tak starší (Bergmanova Pieta). Film může podle Starého hrát pro dnešního člověka stejnou terapeutickou úlohu, jakou představovalo v antickém světě řecké divadlo. „Film, bez ohledu na větší či menší uměleckou hodnotu, nabízí nepřeberné množství obrazů, v nichž se psýcha současného člověka může zahlédnout, a díky tomuto sebezahlédnutí si uvědomovat a prožívat své vlastní osudy stejně, jako tomu bylo v době antiky. Řecké divadlo bylo přirozenou součástí všech významných asklépieiónů, tehdejších zdravotních středisek.“ Poslední črta představuje poutavý hlubinně psychologický komentář k libretu Wagnerova Parsifala.
Třetí, nejkratší skupinu textů tvoří tři Astroetudy, jediné „čistokrevné“ astrologické texty v knize. I ty ovšem pojmou mnohem větší počet souvislostí, odkazů a výkladových přesahů, nežli bývá zvykem ve „standardní“ astropsychologické literatuře.
Posledních šedesát stran Podobností II je vyhrazeno Prostořekostem, mozaice padesáti drobných úvah, poznámek a dojmů. A ačkoli celou knihu prostupuje v souladu se zastávanou premisou uvědomované předpojatosti autorova snaha o osobní ladění textů, nejvíc ji lze pocítit právě zde, někdy v podobě humoru a odlehčené hravosti, jindy ironie a kousavé „nekorektnosti“.
Když se Rudolf Starý v úvodu své knihy hlásí ke svým ideovým zdrojům, především Goethovi a Jungovi, říká velmi trefně: „Mít někoho za vzor nebo vůbec vyznávat nějaké pravzory se dnes nenosí, nejspíše se v tom spatřuje projev zpozdilosti nebo názorové nevyhraněnosti. Přitom je přirozené, že každý člověk vychází ze svých jedinečných individuálních vloh a sklonů a zároveň se orientuje podle myslitelů, s nimiž se cítí názorově spřízněn.“ Je na místě prohlásit, že já sám pociťuji podobnou spřízněnost s autorem Podobností. Jeho knihy mne hluboce ovlivnily a řadím je k vrcholným počinům současné české kultury.
I v mezinárodním kontextu astropsychologické či jungovsky orientované literatury představují Podobnosti naprosto originální zjev. V čem tato výjimečnost spočívá? Starý ji sám v úvodu Podobností II pojmenovává: „Pojednávaná témata se týkají především vztahu Jungovy psychologie a náboženství. Právě těm se dnešní „jungisté“ vyhýbají, ačkoli v nich spočívá samo jádro jeho myšlenkového úsilí.“ Standardní kánon jungovsky laděné psychologické literatury se vyznačuje určitou formální a tematickou konzervativností a upjatostí. Obezřetně se vyhýbá některým otázkám, považovaným ve světě akademické psychologie za tabu (mimo jiné i astrologii, jíž se Jung, jak známo, celoživotně zabýval). Psychologická astrologie, jakási nekanonizovaná větev Jungova myšlenkového odkazu, těmito omezeními sice tolik netrpí, ale zaměřuje se převážně na specifické problémy svého oboru. V obou okruzích pochopitelně existují čestné výjimky. Rudolf Starý obě tyto linie ve své práci integruje a zároveň přesahuje. Propojuje excelentní astropsychologickou erudici s detailní znalostí samotného Jungova díla a impozantním přehledem o jeho filosofických a teologických zdrojích. To mu dovoluje zacházet mnohem dál a hlouběji než naprostá většina autorů na tomto poli, přičemž si jeho úvahy oproti nim paradoxně udržují vyšší míru osobitosti a živosti.Vzniká tak nesmírně hutný a koncentrovaný text, vyznačující se zároveň nebývalým myšlenkovým bohatstvím i výrazovou uměřeností a jasností. Máme před sebou brilantní dílo skutečného duchovního aristokrata, který se navzdory lhostejnosti a mělkosti doby hluboce zaobírá spirituálními kořeny kolísající evropské kultury.
